Vítejte na webových stránkách Kraje Vysočina, které soustřeďují aktuální informace o kulturních akcích realizovaných příspěvkovými organizacemi zřizovanými Krajem Vysočina v oblasti kultury a dalšími vybranými subjekty, které Kraj Vysočina podporuje.

Sběratelův drobnopis – Specifický vztah k realitě - Ondřej Basjuk, Šárka Koudelová, Ondřej Boušek

kurátorka: Šárka Koudelová
vernisáž dne 13. listopadu 2014 v 18.30 hodin
výstava: 13. listopadu 2014 až 11. ledna 2015
místo konání: Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Galerie Alternativa, Komenského 10


Fenomén sběratelství v posledních letech výrazně rezonuje na současné umělecké scéně. Návrat aktivního mecenáštví do českého prostředí i doba přející hromadění věcí, manýristickému hledání dosud neobdivovaných zvláštností, ale i skutečných hodnot ověřených časem, vytváří prostor pro nové definování procesu tvorby sbírky v samotném společenském kontextu. Sami umělci velmi snadno podléhají sběratelským vášním, determinováni zvýšenou citlivostí ke kuriozitám, obdivem k historii, láskou ke krásným věcem i sklony k mániím. Atraktivnost estetiky "kunstkammer" a přirozená síla hromadění     a následného třídění předmětů přinesla častým "muzeálním" výstavám vyprázdněný status instalační jistoty. Ondřej Basjuk, Šárka Koudelová a Ondřej Boušek se coby pyšní majitelé rozrůstajících se skutečných sbírek snaží nalézt významovou skulinu, která by dokázala váhu jejich vlastní motivace k přispění do sběratelského diskurzu.
Instalace výstavy se tedy nesnaží potvrzovat a komponovat působivou a dobře známou atmosféru sbírky kuriozit. Cílem spolupráce tří autorů - sběratelů je nové definování toho, co tvoří podstatu "specifického vztahu k realitě", tedy způsobu, jakým dle formulace muzeologické příručky sběratel nazírá na svět. Z trojúhelníku vztahu já (sběratel) - svět (zdroj) - úložiště (sbírka) a sním souvisejících procesů - přenosů, vychází výběr prací  a celková instalace výstavy. Z prostoru věnovaného světu, tedy místu, ze kterého vystavující umělci vidí jasně pouze množinu předmětů aktivujících senzory chtění či dokonce potřeby, se přesouváme k pojmu sbírky. Jelikož její systémová estetika, skladba, kumulace a základní komponenty jsou všem třem autorům více než známy, je přirozeným výsledkem jejich spolupráce nabourání těchto atributů a opětovné definování jejich smyslu. Divák výstavy se tedy ocitá v situaci uprostřed procesu, mezi přiznáním vizuální jistoty sbírkové estetiky a jejím popřením. /Šárka Koudelová, 2014/